Jan Skácel – Naděje s bukovými křídly

 

Novému ránu rožnem svíci

Je neznámé a nemá tváře

Jak anděl v dřevu lípy spící

A čekající na řezbáře

 

Někdy se anděl na nás hněvá

Anděla máme každý svého

A naděje má z buku křídla

A srdce z dřeva lipového