Jan Skácel – Naděje s bukovými křídly
Novému ránu rožnem svíci
Je neznámé a nemá tváře
Jak anděl v dřevu lípy spící
A čekající na řezbáře
Někdy se anděl na nás hněvá
Anděla máme každý svého
A naděje má z buku křídla
A srdce z dřeva lipového